Výstava Zukunst 2015 je součástí mezinárodního festivalu Víno bez hranic, jehož letošní roční se bude konat ve dnech 21.-22. srpna 2015 ve Valticích v naší Galerii Reistna, na česko-rakouském pohraničí. Záběry z instalace této výstavy najdete zde, záběry z vernisáže tady.

Co představuje Zukunst ve Valticích?
Čeští, slovenští a rakouští malíři sdílejí jednu paletu na netradiční výstavě Zukunst ve Španělské konírně zámku Valtice. Různorodá skladba přehlídky jejich děl má reflektovat výtvarné dění na všech stranách hranic těchto států. Víc než třicítka umělců má zástupce všech věkových kategorií a své práce tak předvedli jak ostřílení matadoři, tak zástupci nejmladší generace. Rakouští tvůrci se podle spolukurátora expozice Thomase Sturma kloní k většímu experimentování. Autoři nepředstavili jen klasické malby, do děl dokázali zakombinovat třeba i prvky plastiky, fotografie anebo digitálního tisku.
Vystavující autoři: Pavel Forman, Junichiro Ishii, Barbora Maštrlová, Jan Melena, Jitka Nesnídalová, Lyube Petrov, Elena Steiner.

Vernisáž nese velice zajímavý název - Rendez-vous v lužním lese... Rendez-vous je označení pro milostnou schůzku či dostaveníčko, ale také označení pro romantickou stavbu v podobě římského vítězného oblouku asi 1.5 km vzdáleného od zámku ve Valticích. Tato stavba je dědictvím po bohaté krajinotvorné činnosti knížecího rodu Liechtensteinů, kteří se rozhodli na začátku 19. století zkrášlit své panství. Výsledkem těchto snah byl lednicko-valtický areál, který je považován za nejrozsáhlejší lidskou rukou komponovanou krajinou v Evropě a možná i ve světě. Liechtensteinové a jejich umělci dokázali naplnit tuto přírodním bohatství přetékající krajinu množstvím kulturním památek, které jsou inspirovány různými kulturními vlivy z téměř celého světa, promítajících se do drobných architektur tzv. saletů, které jsou po areálu rozesety.

Na tuto ideově různorodou směs ústící do překrásného celku s unikátním geniem loci se snaží analogickým způsobem navázat výstava sedmi výtvarníků, kteří jsou sice spjati s Českou republikou, ale jejich původ a studia jsou v mnohých případech spojeny se zahraničím. I když umělecké přístupy zde prezentovaných umělců jsou rozdílné, lze vysledovat několik linií, které jsou jakousi ideovou spojující sítí. Můžeme se zde setkat s umělecky ztvárněnou mytologií či pohádkou (Lyube Petrov) obohacenou o narážky na historickou zkušenost (Pavel Forman, Barbora Maštrlová), ale také s uměleckou recepcí kulturních zvyků (Junichiro Ishii). Linii reprezentující cestu a putování zde zastupuje Jitka Nesnídalová. Výstava se však také nevyhýbá problému lidského těla a povrchní krásy (Elena Steiner) či naopak pohledu do temných hlubin lidské mysli (Jan Melena).
Výstava má za úkol ukázat, že rozmanitost je fenoménem nesmírně inspirativním, ze kterého může jednotlivec a společnost získat mnohé, ovšem za předpokladu, že dokáže zůstat být otevřená a schopná dialogu.

Pavel Forman (*1977 Bruntál)
Svá vysokoškolská studia zahájil v Olomouci na tamější Univerzitě Palackého, ale brzy se přestěhoval do Berlína, kde studoval novou německou literaturu a kulturu jižní Asie na Humboldtově univerzitě. Svá vysokoškolská studia ukončil v roce 2003 na prestižní berlínské Univerzitě umění. Pro Formanovo dílo je charakteristické vizuální bohatství a sofistikovaná barevná agresivita jeho obrazů. Malíř Forman pracuje s rozsáhlým inventářem motivů. Odváží se například zobrazit ikonické figury české společnosti 20. století jako například Tomáše Garrigue Masaryka, Karla Gotta či Hurvínka. Nečiní tak v klasickém realistickém duchu, pro jeho tvorbu je charakteristický hluboký ponor do zobrazovaného tématu a jeho ohledávání štětcem z mnoha úhlů pohledu. Formálně se nechává malíř Forman inspirovat uměním pop artu, ale také je možno v jeho díle objevit silné stopy současné popkultury a zejména street artu.
Jitka Nesnídalová (*1983 Dačice)
je česká malířka žijící a tvořící v Praze. Pro Jitku Nesnídalovou je charakteristická multižánrovost a konceptuální myšlení prostupující širokým spektrem uměleckých artefaktů sahajících od klasické malby k objektům a instalacím. Nesnídalová ve svém díle vychází z mnoha zahraničních cest a pobytů, se kterými začala již během svých studií na pražské AVU, kde studovala v ateliérech Zdeňka Berana, Michaela Rittsteina a Milana Knížáka. Krajina naplněná produkty lidských rukou- architekturou, industriálními objekty či sakrálními prostory je v současnosti centrem zájmu Nesnídalové. Malířka své arteficielní krajiny zachycuje v přísně realistickém stylu, nicméně dokáže do svých obrazů vložit poeticko-snové kouzlo ne nepodobné vyznění maleb Caspara Davida Friedricha, aniž by sklouzla k podbízivému sentimentu krajinomaleb zdobících obývací pokoj biedermeierovské maloburžoazie.
Lyube Petrov (*1984 Burgas)
je bulharský malíř a tvůrce objektů v současnosti žijící a tvořící v Praze. Poznávacím znakem obrazů Lyubeho Petrova je akcentovaná expresivnost výjevu kombinovaná s pastózní mnohdy až plastickou barevnou vrstvou přecházející až do reliéfního vyjádření. Barevnost Petrovových obrazů je také výrazně intenzivní připomínající středověké ortodoxní ikony, které zná ze své domoviny. Petrovovo malířské dílo je výrazně narativní využívajících prvků z pohanských bulharských tradic (kukeři- herci ve zvířecích maskách symbolicky vyhánějící zlé duchy v každoročních rituálních hrách rozšířených na bulharském venkově) kombinovaných s křesťanskou tradicí (časté odkazy na evangelium sv. Jana (Apokalypsu)) přecházející do popkulturního světa plného vizí o konci světa a devastaci přírody člověkem, kde záchranu můžou přinést pouze hrdinové v potápěčských skafandrech či odvážné ženské bojovnice-amazonky.
Barbora Maštrlová (*1985 Liberec)
Barbora Maštrlová se sama charakterizuje jako konceptuální sochařka se smyslem pro humor. I když její sochy, 3D objekty, instalace či fotografie vykazují vždy velmi vytříbenou a estetickou formu, důležitější než nesporná formální dokonalost jejích děl je poselství, obsažené v uměleckých artefaktech, které vytváří. Důležitým elementem výtvarné tvorby Maštrlové je akcentování genderové problematiky mající až někdy výsměšný tón vůči typicky machistické touze po uchopení svého okolí hrubou silou (sousoší The Dicktators) či téměř barokní naturalismus, kterým uchopuje problém lidského těla a jeho sexuální identity (sochy Point of View nebo I feel it). Charakteristickým znamením v 3D tvorbě Maštrlové představuje značná diverzita v používání materiálů sloužícího k vytvoření uměleckého artefaktu.
Jan Melena (*1986 Havířov)
Výtvarné dílo Jana Meleny lze krátce charakterizovat jako nahlédnutí do světa uzavřeného v dolních patrech lidské mysli. Jedná se především o jakési portréty neexistujících fantómů na pomezí děsivého nočního prožitku a okultního mystéria s nezřetelnými narážkami na historické bytí člověka. Digitální tisky Meleny mají blízko k intenzivně-manickým kresbám medijního charakteru a tím můžou být chápany jako tváře duchů z druhého břehu, které se němými ústy snaží říct poselství, kterému není vůbec rozumět, ale o kterém podvědomě víme, že by se nám v případě porozumění vůbec nelíbilo.
Junichiro Ishii (*1975 Fukuoka) je japonský sochař, performer a autor instalací v současnosti žijící v Praze. Ishii využívá svých mnohých zahraničních cest a rezidenčních pobytů jako inspirační rezervoár pro svá díla. Důležitým elementem při tvorbě Ishiiho děl je práce s geniem loci dané lokality pro kterou vytváří umělecké dílo. Stejně jako umělcem je Ishii kulturním antropologem, všímá si specifických prvků jednotlivých kultur, zvyků, tradic, rituálů, které inovativním a překvapivým způsobem implementuje do svých děl.
Elena Steiner (*1975 Sušice)
je rakouská umělkyně s českými kořeny žijící a tvořící ve Vídni. Výtvarná tvorba Eleny Steiner překračuje rámec klasického závěsného obrazu, Steiner doplňuje svá nadživotní hyperrealistická plátna materiály, kterými expanduje do prostoru a vytváří tak umělecký artefakt na pomezí malby, sochy mající blízko k instalaci. Ústředním tématem výtvarné tvorby Eleny Steiner je otázka reflexe lidského těla jednotlivcem a společností. Zkoumá zažité představy o kráse lidského těla a neváhá je pomocí popartové estetiky demytizovat a rozkládat obecně uznávané hollywoodské klišé o tom jak má vypadat dokonalý člověk moderní doby, aby ukázala, že skutečná krása tkví v harmonickém souznění těla a duše zcela v intencích antického ideálu kalokagathia.

Kontakty:
Víno bez hranic | vinobezhranic.cz| weinohnegrenzen.at | facebook
Kurátor výstavy:
Pavel Forman, Jan Melena, tel.: +420 774 905 909
Propagace, média: Johana Forman, tel.: +420 776 103 582