Dámy a pánové,

dovolte mi /i v tomto horkém létě/ úvodem několik slov k právě zahajované výstavě programově nazvaného „Tři grácie". Když jsme nad sklenkou vína koncipovali záměr této výstavy, netušili jsme, co nám tyto tři dámy /Aglaia, Eufrosidé a Thaleia/ provedou. Ano, je pravdou, že se staly průsečíkem inspirace velké množiny českých i moravských výtvarníků. Nemýlili jsme se, že koncentrace mnohostranných podnětů rozjitří jejich kreativitu v českých i moravských zemích. Dnes tedy máme možnost shlédnout vybraný vzorek z tohoto pilotního projektu. Předem se omlouváme, že jsme výslednou kolekci museli limitovat našimi prostorovými možnostmi. Neboť realita mnohokrát předčila naše očekávání. Byli jsme prostě bláhoví a netušili kolika tvůrcům tyto Múzy popletou hlavu.

Dnes se vám ve valtické Galerii Reistna představuje neformální seskupení asi třiceti tří malířů, grafiků, sochařů, sklářů, keramiků atd. Toto multižánrové seskupení tvůrců přijalo výzvu a dané téma přizpůsobil svému naturelu. Tvořivě rozpracovali a uchopil podněty estetické, erotické i úsměvně groteskní. Co autor to jiné výtvarné pojetí a rukopis. Je zajímavé pozorovat jakými rozdílnými cestami lze přistoupit k jednomu tématu. Svou roli tu nesporně sehrály osobité kvality použitého média. Jenom krátké srovnání. Úsporně hravý přístup volil Lubomír Hluštík. Barevně úderné jsou tři současnice výše uvedených dam, pokuřující s nohou přes nohu od sochaře Jiřího Žlebka. Jejich protipólem mohou být malířsky hutné ženské figury na obrazech bzeneckého Petra Rašky, nebo narativní skloubení oživlé plastiky s vínem na obraze poštorenského malíře Vojtěch Kučery. Grošovi Grácie, to je hravá groteska ztvárněná v majolice. Erotické klima víceméně presentované sekundárními pohlavními atributy výše uvedených dam našlo své vyznění v různorodých materiálech. Jejich protipólem jsou poetická ztvárnění daného tématu od paní Libuše Šuléřové, Dagmar Koverdynské, Věry Kovářové nebo autorky s magickým jménem Civade. A nesmíme zapomenout na jemný keramický reliéf Ivana Jakeše. S tím souzní i decentní hudební metamorfóza od Zdeňka Maixnera. V abstratraktně stylizovaných polohách se nacházíme u uměleckého kováře Leopolda Habrmana, či keramiček Petry Hluštíkové a Ludmily Kovaříkové. A mohli bychom jmenovat další.

Co říci závěrem? Jednotícím prvkem je snaha se s tvůrčím zaujetím zmocnit daného tématu. Zvolit svůj úhel pohledu na toto zdánlivě klasické téma. Dodat mu aktuální a současné vyznění. Dnes není mým cílem hodnotit práce vystavujících autorů. To nechám na vás. Sami máte možnost si v klidu vychutnat vystavenou kolekci. Můžete chválit, polemizovat, nebo kroutit hlavou. To bude důkazem, že vás „Tři grácie" nenechali lhostejnými. A že se budete těšit na jejich finální prezentaci v příštím roce.

PhDr. Karel Křivánek

Fotogalerie
©Rakovský Karel
©Hasilová Renata