Dámy a pánové,

dovolte mi úvodem několik slov k další letošní výstavě. Valtická Galerie Reistna připravila pro milovníky umění další zajímavou výtvarnou pochoutku. Ve svých prostorách nyní presentuje práce představitele starší výtvarné generace, sochaře Františka Navrátila. Náš autor se narodil 19. dubna 1932 v Borkovanech. Vyučil se kamenosochařem a poté v poválečném období absolvoval prestižní Školu uměleckých řemesel ve Zlíně. Pražskou Akademii výtvarných umění vystudoval v letech 1954 -1960 u profesorů Vincence Makovského a Jana Laudy. Zde působil jako pomocník u profesora Makovského. Tito dvě výrazné postavy českého sochařství měly podstatný vliv na nasměrování jeho tvorby. K vlastnímu osobitému přínosu českému novodobému sochařství se František Navrátil / jak uvádí Jiří Hlušička/ však musel probojovat sám usilovnou tvůrčí prací v průběhu druhé poloviny minulého století. Krátce vyučoval sochařinu na brněnské Šuřce. Ale potřeba soustavné a aktivní sochařské tvorby ho záhy přivedla na volnou nohu. A pak se teprve mohl v plné míře věnovat realizaci společenských zakázek a vlastní volné tvorbě. Jeho rozsáhlé dílo zdobí nejen veřejná prostranství, ale je nedílnou součástí sbírkového fondu řady státních i soukromých galerií.

Posmrtná výstava tohoto významného moravského sochaře nám ukazuje vyvážený výběr z jeho bohaté a dlouholeté tvorby. Prostřednictvím vybraného souboru bronzových plastik a Navrátilových kreseb nám výstava přibližuje dnes již uzavřené dílo tohoto výrazného figuralisty Společným jmenovatelem jeho žánrově i výrazově široce pojatých bronzů je lyrická nota a zároveň i jejich komorní vyznění. Těžištěm jeho díla byl portrét člověka v jeho jedinečnosti . Lidská postava se stala jeho trvalým inspiračním zdrojem.

Vedle monumentálních realizací pro architekturu a výrazné portrétní tvorby je zde i velký soubor dívčích aktů, které mají své obdivovatele v širokém diváckém horizontu. Občas se stavím u svého přítele Karla, jehož obývák zdobí drobná sádrová skica jeho dcery. Kochám se. Spolu s kolekcí bronzových reliéfů jsou Navrátilovy komorní plastiky dokladem citlivé práce tohoto výrazného modeléra . I tichým vyzněním autorova kréda, že i v dnešní hektické době má realistická sochařská tvorba své opodstatnění. A že dokáže oslovit vnímavého diváka.

Samostatnou součástí v díle Františka Navrátila je rozsáhlý soubor jeho kreseb. Ty mu nebyly pouhým přípravným článkem v procesu práce na soše, nýbrž osobitým a svébytným vyjadřovacím prostředkem. Jiří Hlušička uvádí, že právě kresba „ mu umožnila spontánně zachytit prchavou představu snad ještě v podobě autentičtější než je tomu v plastice. Při poslední návštěvě v jeho borkovanském ateliéru jsem si tento fakt potvrdil.

Naše komorní valtická výstava nám nabízí poklidné a inspirativní zastavení v tomto deštivém počátku léta. A milou vzpomínku na tichý úsměv umělce, který rozdával i prostřednictvím svých soch.

PhDr Karel Křivánek

Odkaz na fotogalerii