Dámy a pánové,

v současné době je objekt chápán společenstvím uměleckých historiků jako samostatná kategorie plastické umělecké tvorby související s kategorií sochy, od které se liší historickým vývojem, funkcí a formální stránkou. Objekt se od sochařské, převážně figurální linie odklání k abstraktním, nebo geometrizujícím tvarům nebo naopak k asamblážím přírodních prvků. Zde můžeme poukázat s jistým časovým posunem na zoomorfní objekty Jana Švankmajera, vytvářené v duchu art brut, či surrealismu. Objekt se vyvíjí i v rámci samotného vývoje moderního umění. Dál si to už vyguglujte.

My jsme zde pravda u objektů keramických. Tato výstava mne donutila přemýšlet nad vzájemným vztahem keramické plastiky a keramického objektu. Procházkou po internetu jsem získal dojem, že ten kdo neumí vytočit džbánek, vymodelovat kloudnou věc z keramické hmoty dělá objekty. Světelné vodní, ptákoidní, zahradní či jinak k vifikulentně miglé. Mnohdy vytvořené až na hranici mé kritické korektnosti. Řekl jsem si ouha!

Ale když jsem si přečetl jména vystavujících autorek a autorů, mé obavy se rozplynuly. Tento výběr je sumou vyzrálých keramiků, kteří přistupují k hlíně s úctou a kreativním zápalem. Hlínu mají zažranou nejen v záhybech kůže zručných rukou, ale i v duši. Je zřejmé, že vedle keramiček Elizbiety Grosseové a Ludmily Kovaříkové, pro které jsou keramické objekty léta nedílnou součástí jejich tvorby, zde nalezneme představitele keramického pánského klanu, kteří dělí svoji tvorbu mezi objekty a keramickou plastiku. Mnohdy dochází k jejímu prolínání a variacemi abstraktními i groteskními. /Jaromír Kotisa, Karel Ševčík, Vladimír Groš, Zdeněk Maixner, Jan Jánský, Zdeněk Lindovský, Prokop Veselý, Ivan Jakeš a Ivan Hodonský. / Málem jsem zapomněl na manžele Petru a Lubomíra Hluštíkovy. Asi stárnu. Vedle témat a formálních přístupů se mění vesměs záležitosti ryze technologické – použité keramické hmoty, přístup k finální úpravě, nebo způsoby pálení. Samozřejmě, že mám prioritně na zřeteli autorský rukopis a osobitou invenci jednotlivých vystavujících autorů. Neobjektivní hodnocení vystavených objektů nechám na kultivovaných návštěvnících výstavy.

Máme zde shromážděnu volnou tvorbu keramických objektů od celé řady výrazných keramických osobností. Již po druhé se Galerie Reistna snaží představit současnou českou keramiku. Ukázat jakými směry se tato svébytná oblast výtvarného umění vyvíjí a kam směřuje. Je to činnost veskrze záslužná a potřebná. Naše výstava názorně dokladuje, jak se současná moderní keramická tvorba proměňuje, jak reaguje a odráží naši dobu. Na druhé straně poukazuje na plularitu možných cest, která je mnohdy v protikladu se současným ryze designovým hlavním proudem.

Možná, že se mýlím. Ale mýlit se je lidské. Karel Čapek kdysi psal o dobře vytočeném hliněném džbánku. Ano, to je stále platný poukaz, důraz na kvalitu tohoto starobylého řemesla. To je tu nezbytné a trvalé. Ale současná volná keramická tvorba je už o hodný kus dál. Hledá a nalézá své vlastní tvořivé cesty k oslovení současníka.

PhDr. Karel Křivánek