Nastává jarní rovnodennost, což je okamžik, kdy Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník – přechází z jižní polokoule na severní. Při opačném pohybu, tedy při přechodu ze severní na jižní polokouli, nastává kolem 23. září rovnodennost podzimní. Při rovnodennosti je den stejně dlouhý jako noc; odtud pochází sám název. Jarní rovnodennost byla a je stále považována za důležitý časový mezník roku. V mnoha kulturách byl tento den označován, jako počátek jara.

Vraťme se ale do dob, které se vžilo označovat jako pohanské. Lidé žili v sepětí s přírodou a samozřejmě velice dobře znali její zákonitosti. V době jarní rovnodennosti probíhaly různé slavnosti; slavil se návrat života na Zemi. Lidé dodnes barví vyfouknutá vajíčka, pokrývají je magickými symboly. Pro Kelty je 20. březen jeden z nejdůležitějších dní keltského kalendáře. Svátek jarní rovnodennost má název Alban eilir čili také Ostara. Rovnodennost je čas plození, kdy narůstající světlo přemáhá tmu. Probuzení bujné bohyně, barvení kraslic, setí semen. Ostara je slavností příchodu jara a je zasvěcena bohu polních prací Tórovi. V domě se zavěšuje věnec s kraslicemi, žlutými květy, stuhy v barvách pastelových a magickým znakem – kruh se dvěma pučícími rohy, které znázorňují semeno rašící v zemi. Podává se ozdobená chala a vaječná tlačenka. Podívejme se dále k Židům. Svátek Easter (velikonoce) byl původně jarní festival plodnosti, oslavovaný od pradávna. Festival neměl tedy s Ježíšem Kristem pranic společného. Název Easter je chaldejského původu, vyjadřuje uctívání Královny Nebes, pro kterou mají různé kultury různá jména: Eostra, Ostara, Ištar, Astarte, Beltis, Isis, Hiša, Aštoret a další. Indiáni při významných příležitostech, mezi které patří i slunovrat a rovnodennost, pořádají obřady nazývané swetlodže (potní chýše). Tyto obřady slouží nejen k očistě těla, ale také, a to především, k očistě duše. Mají zahnat zlé duchy a přivolat na pomoc bytosti dobré. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př. n. l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok. Učenci starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořili první kalendář. Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství – zoroastrianismu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik – Velikonoce.