Ilustrace:
Jiří Novák

Slavný tatarský chán Batu měl překrásnou a chytrou dceru Jasmínu, která ráda cestovala a poznávala cizí kraje a zvyky lidí. Když jednoho dne projížděla úrodným krajem pod Pálavou, spatřila na kopci hrad. 

Pan Oldřich je ochotně přijal, poskytl jim nejkrásnější komnaty a večer připravil bohatou hostinu. Ale i přes štědré dary princezny Jasmíny zatoužil po jejím bohatství, které zůstalo na vozech. Svým sluhům přikázal:  „Přepadneme obě služky a princeznu v jejich komnatách, sebereme jim všechny šperky a zabijeme je. Nikdo nesmí zůstat naživu!“ A jak řekl, tak učinili. Když se k ránu nabažil získaného bohatství, pohlédl z okna a smrtelně bledý padl k  zemi. Pod hradem totiž tři zkamenělá těla a u nohou jim seděl vápencový pes. 

Pan Oldřich od té doby bloumal po svém panství jako bez ducha, hrad chátral, zbláznil se a zanedlouho zemřel.