V Bulharech žil kovář se svou ženou. Zaměstnávali dělníka Jana a učně Břetislava.Ten však byl den ode dne hubenější a unavenější. Jan už se nemohl dívat na svého kamaráda a tak se zeptal: „Už delší dobu tě pozoruji, co je příčinou tvého zubožení?“  Břetislav se nenechal dlouho pobízet a sdělil mu své tajemství: „Nevím, zda mi to budeš věřit, ale naše kovářka je čarodějnice. Každou noc přichází k mé posteli, nasadí mi chomout a já se pak proměním v koně. Kovářka na mě nasedne a nechá se odvézt k Děvičkám na Pálavě. Tam mě uváže ke stromu a jde řádit s ostatními družkami. Až k ránu jedeme domů, pak mi sejme ohlávku a já se stanu zase člověkem.“

Jan bez dlouhého rozmýšlení rozhodl: „S tím musíme něco udělat. Dnes budu spát v tvé posteli. Uvidíš, jak tu starou čarodějku vytrestám.“ Té noci přišla kovářka opět do ložnice. Hodila chlapci chomout přes hlavu, a jakmile se proměnil v koně, nasadila mu ohlávku a uháněli k Děvičkám. Zde se kovářka změnila v čarodějnici a s ostatními křepčila až do svítání. Mezitím se podařilo Janovi pomocí větve vysmeknout z čarovného chomoutu, a když se kovářka vracela, hodil jí ho kolem krku. Nasedl na kobylu a jel do Pavlova ke známému kováři, aby ji okoval.  Doma v Bulharech ji chomout zase sundal a kovářka s pláčem utekla do světnice. Dva dny nevylezla z postele a kováři tvrdila, že je nemocná. Mládenci mu nakonec odhalili tajemství chomoutu. Když pak odkryli peřinu, zjistili, že má kovářka na rukou a nohou připevněné podkovy. Čarodějnici museli znovu proměnit v koně, aby ji těch podkov mohli zbavit. Poté kovářka navždy zmizela. Zřejmě na Děvičky.