ing. Petr Omelka

Mít na svém zámku něco, čemu se budou pánové divit a dámy nad tím žasnout, byl sen každého aristokrata a knížata z Lichtenštejna nebyli výjimkou. Jednou si nechal Alois II. zavolat svého architekta a stavitele Wingelmüllera, aby ho pověřil novým úkolem:

„Chci z knihovny do našich pokojů zřídit schodiště, ale musí to být něco unikátního. Dejte si záležet“

Wingelmüller si dlouho lámal hlavu, jaké by to schodiště mělo být. Jestli tepané z kovu, jako ty majestátní zámecké lustry, nebo kamenné, s ornamenty a filigránskými detaily. Nakonec tyto varianty zavrhl a rozhodl se pro dřevo. Stále ale nevěděl, jak by mělo schodiště vypadat. Inspirace se dostavila zcela náhodou při procházce Lednicí. U jednoho stavení uviděl selku, spřádající ovčí vlnu na vřeteno. Ten nápad jej nadchl a hned vypracoval návrh vřetenového schodiště. A aby nebylo jen tak ledajaké, rozhodl, že musí být vyrobeno z jediného kmene dubu a navíc bez použití hřebíků. Když ho pak kníže v zámecké knihovně spatřil, byl z díla nadšený. Konečně měl něco, čím se nemohl pochlubit ani sám císař.