Zdeněk Dragoun

V pověstech vládne velká síla 
Tvorové v nich jsou všeho schopni
Tak jednou jedna dobrá víla
horníku řekla: Tady kopni !

On kopl vílou trochu zmámen
jak se to chlapům často stává
ze země vyndal drahokámen
veliký jako lidská hlava

Na chvíli zkameněl jak socha
jak je ten nález vážně skvělý
A když se krásou dopokochal 
dal jej pozemku majiteli

Ten dojat jeho poctivostí
zdráhá se cennost od něj bráti
Jsa bohat na hradě jej hostí
a pak mu kámen zase vrátí

Bohatství nese světlý kámen
třpytí se jak ve vodě cejni
Děl horník: S kutáním je ámen
teď říkejme si Lichtenštejni

Výklad je špatný ! Ušklíbne se
kdo vážně zabývá se řečí
Že poctivost nám prospěch nese ?
Tak to je hloupost ještě větší !

Ilustrace:
Michaela Horáčková
Radek Steska

Pracovitý horník s pomocí víly vykopal nádherný drahokam. Odevzdal nález vrchnosti, které pozemky, kde kopal, patřily. Za svou poctivost byl odměněn. Nejenže dostal nalezený kámen, ale i kus území a byl jmenován svobodným pánem, později povýšen do šlechtického stavu. Jako jméno si vybral Liechtenstein.