Roku 1227 zažily Valtice tzv. Venušinu jízdu. Velká skupina rytířů putovala krajem. Na hradech, které navštívili se konaly slavnosti, turnaje. V čele jel za Venuši převlečen rytíř Ulrich ze štýrských Liechtensteinů. (báseň, která je v pověstech uvedena, vystihuje vše)
Rytíř Ulrich s loutnou v ruce sám zazpíval pánovi Valtic:

Rytíři cválali,
cválali k Rakousům,
táhli přes Dyji,
táhli k Valticím.
Jeli jsme tam,
kde dobrý a chválený hostitel dlí.
Na mou čest,
vždycky jej rád vzpomenu,
byl to Kadolt z Valtic.
Ten šlechetný muž, jemuž rovno není,
šlechetný tak, že přijal všechny nás,
šlechetný tak, že v mysli nás měl,
šlechetný tak, že rád nás zval,
šlechetný tak, že pohostil nás,
druhého dne pak odjet nechal nás.