Zdeněk Dragoun

To kdysi dávno ve Valticích
Nebylo zrovna veselo
Zaplanul kohout s rudou kšticí
A celé město hořelo

Kožešník Franta spěchal hasit
Ke známým k cizím k sousedům
Když přišly nepříznivé časy
Je třeba chránit každý dům

Přes to co proti ohni strojí
Mnohé se v popel promění
Jen Františkův dům stále stojí
Ne všichni to však ocení

Až jedna nepřející ruka
Zkusí ten domek zapálit
Frantovi nad tím srdce puká
A rozhodl se jinam jít

Opustil závistivou bandu
Za štěstím vyplul do moří
Prý usadil se na Islandu
Kde domy z ledu nehoří

Cedule požár připomíná
v ulici zvané Kopečnou
Závist je velká lidská špína
Bohužel nemá konečnou

Ilustrace:
Klaus Pitter 

To bylo v roce velkého požáru města Valtice. Psal se rok 1692. Vlídný a laskavý kožešník František Becker stejně jako ostatní bojoval s plameny. Jeho dům jako zázrakem zůstal stát uprostřed spáleniště, skoro nepoškozen. A závist? Jeden soused od zloby a závisti hodil na jeho dům hořící poleno. Bylo naštěstí uhašeno. Kožešník musel ještě nějakou dobu dům hlídat před dalšími podobnými útoky. Město se rychle vzpamatovávalo z tragédie a život se začal vracet do starých kolejí. Jen kožešník se změnil, ztratil důvěru v lidi. Nikdy nedokázal zapomenout, co mu provedli. Dnes na domě najdeme cedulku s připomínkou požáru. (Kopečná ulice č. 49)