Zdeněk Dragoun

Podzim přináší mnohé slasti
Jiné šlechticům jiné kléru
Mnich Eibl míchá z bylin masti
ponořen v tichém ranním šeru

Tu dusot kopyt prudce zazní
a velké zvíře oknem skáče
Mnich ztratil řeč tou velkou bázní
v lékárně vidí paroháče

V klášteře milosrdných bratří
dál vše se dle regulí chová
Modlí se všichni jak se patří
Jen Eibl není mocen slova

Když halali s vzduchem nese
jenom on trochu zezelená
Ač není v lukách ani v lese 
znovu si čeká na jelena

Snad přijde zas na svatá místa
Snad přivedou ho všichni svatí
Snad uvítá jej mysl čistá 
a snad se mnichu mluva vrátí

Ilustrace:
Břetislav Kovařík

Při jedné podzimní honitbě pořádané panstvem na pozemcích v okolí Valtic a Lednice se stalo, že štvaná zvěř se dostala do městečka. Vše probíhalo v časných ranních hodinách, ještě za tmy. Při cestě stádo míjelo klášter (konvent) s lékárnou. Ve stejnou dobu mnich Remigius Eibl připravoval masti. Najednou oknem do místnosti proběhl jelen. Lékárník z leknutí omdlel a upadl. Hluk přivolal další bratry. Nemohl mluvit, jen stále ukazoval na místo, kde ležel jelen. Lovčí později mrtvé zvíře odvezli.
(Kdo ví, co si mnich představil, když viděl v okně parohy, to ale v pověsti není napsáno!!!)