Zdeněk Dragoun

Kašna vždy stála na náměstí
a nebývala stále stejná
Vodu nám dá a nese štěstí
Stavět jí dal Jan z Lichtenštejna

Na sloupu stojí krásná slečna
Měl jste s ní něco pane Jene ?
Chudá dívka je nebezpečná
K manželství jsou ty obvěněné

Romance lásky klesá ke dnu
Vzpouzet se zvyku bylo marné
Výhodu však má přece jednu 
Ta kamenná nám nezestárne

Takhle se odehrává scéna 
Minulost vždy své taje skrývá
Dodnes tu stojí Magdaléna
Nevíme jak skončila živá

Ve Valticích my víno pijem
a udržujem čisté sklenky
Tu vodu ve které je myjem
si bereme od Majdalénky

Ilustrace:
Jiří Hiršl

Od nepamětí součástí náměstí byla kašna. V průběhu let využívána obyvatelstvem doznala mnoha změn. Nejvýznamnější však za doby Jana II. Z Liechtensteina. Kašna potřebovala opravu, nevyhovovala už i technicky.
A tak kníže ji nechal opravit na středový sloup osadit sochu krásné mladé ženy. Tradovalo se, že šlo o ženu, kterou kníže miloval a nemohl si vzít za ženu díky jejímu nedostačujícímu původu. A jméno? To ji dali Valtičtí. Majdalenka. Nic o ní nevěděli, ale byla pro ně patronkou kašny a její ochranitelkou.