Zdeněk Dragoun

Jsou nejrůznější bájní tvoři
Víla a plivník drak a čert
Však zvláštní sortu u nich tvoří

Náš vinařský duch Adalbert

Mezi bratřími minority
Klášterní vedl vinný sklep
Úslužný znalý zbožný hbitý
Vínem si ladil stálý tep

Co všechno tady musel přežít
Řádění mužů z kalicha
Když víno po strašlivé řeži
Houfně si lili do břicha

Víno je pryč však za rok zase
Novénám přece uzraje
Adalbert spí a jemu zdá se
Že kráčí branou do ráje

A plynem kvasným sklep se plní
V něm všechno hlučné utichne
Nad sklepem vzduch se divně vlní
Burčák je živý a mnich ne

A od těch dob se v sklepích vznáší 
tam ve valtickém podzemí
zpívá a svoji žízeň zháší
až někdy k ránu oněmí

Sklepmistr dnešní dobře zná to
A ví, že tohle není žert
Ať venku leží sníh či bláto
Nad vínem bdí nám Adalbert

Ilustrace:
Sergiusz Kaszkowski

Adalbert byl mnichem kláštera minoritského řádu, který stál před hradbami Valtic. Díky svému umístění byl mnohokráte ve válečných dobách vypleněn, samozřejmě i na zásobách vína se to podepsalo. V době Adalbertova působení jako hlavního sklepmistra došlo k největšímu poničení. Klášter padl do rukou husitů a byl vyplněn a nakonec vypálen. To však neochromilo práci a za rok už zase bylo sklizeno víno a čekalo se na první burčák. Adalbert však ve sklepě usnul a otrávil se plynem vznikajícím při kvašení. Nechtěl opustit své sklepy a tak se stal duchem. Sklepy v průběhu let byly přestavěny, rozděleny na menší. A duch? Zůstal uvězněn v jednom zazděném sklepě. Sklepy se začaly obnovovat v původním rozsahu. A Adalbert byl osvobozen. Tak se dnes v prostorách ozývá zpěv, kroky nebo popíjení. Sklepmistři mají pro něj vždy nachystanou plnou skleničku, pravidelně dolévají. Stal se ochráncem Valtického Podzemí.