Při listování v dobových novinách ze začátku minulého století se nejde ubránit pocitu, že Jaroslavu Haškovi
možná stačilo, aby se začetl do denního tisku a hned měl námětů pro svůj světový román habaděj…

Obžalovaný farář aneb revírní hajný jako udavač.

Před divizním soudem v Brně stanul minulé úterý farář z Klentnice (Jižní Morava)
František Machač coby obžalovaný kvůli zločinu podle § 65 (rušení veřejného klidu), jelikož
měl pohrdlivými výroky štvát proti státnímu svazku a státní správě. V lednu 1916 měl v
hostinci v Klentnici v přítomnosti více hostů obhajovat řeč Sazonova* v ruské dumě tím, že
řekl: „Ten mluvil dobře a správně.“ Mimo to měl říci o Rakousku: „Máme moho nařízení,
ale žádný řád.** “ Farář se prohlásil za nevinného, nepamatuje se, že by pronesl jemu za vinu
kladené výroky. Coby svědek povolaný revírní hajný Topič vypovídal ve smyslu obžaloby.
25. února 1916 četl v hostinci v Klentnici v novinách Sazonovovu řeč, v níž tento o
Rakousku mluvil velmi pohrdavě, označil Rakousko jako vazala Německa a oběma těmto
státům dával vinu na světové válce. Zeptal se faráře, co na tuto řeč říká. Na což prý tento
odpověděl: „Ten mluvil dobře a správně.“ V tu chvíli se prý mluvilo též o nějakém nařízení
o rekvizici dobytka a obilí. Tu prý farář řekl: „Máme mnoho nařízení, ale žádný řád.“ Při
předběžném vyšetřování hajný vysvětlil, že nemůže říci, zda farář svým prvním výrokem
mínil obsah řeči Sazonova, ale dělalo to na něj tento dojem. Na dotaz svědek udává, že mezi
ním a farářem panuje napjatý vztah. Příčinou je prý farářova kuchařka, která měla hajnému
způsobit soudní nepříjemnosti. Udání proti faráři podal hajný teprve v říjnu minulého roku,
tedy o osm měsíců později, u příležitosti jiného soudního sporu. U jednoho z výslechů
označil hajný faráře jako „Němcožrouta“, avšak na dotaz vojenského prokurátora k tomu
může uvést pouze, že měl farář jednou prohlásit, že by jako Čech sloužil jako duchovní
raději v české obci než v Klentnici, která je zcela německá. Svědek rovněž uvedl, že prý farář
bývá častěji opilý, rovněž ony výroky měl pronést v opilosti. Jako svědek byl předvolán
rovněž starosta Klentnice Laurenz Zwiesler, který měl slyšet farářovy výroky. Na nic se ale
nemůže rozpomenout; faráře líčí jako vesměs vlasteneckého cítění, který snad pije—„my
pijeme všichni“—se kterým je ale celá obec spokojena. Vrchní učitel Josef Hloušek rovněž
podvrdil, že uvedené výroky prý neslyšel. Smýšlení faráře líčí tak, že považuje za nemožné,
aby pronesl nějaké protivlastenecké výroky. Při smrti následníka trůnu sloužil prý farář mši
a jemu, svědkovi, při všech akcích pro válečnou pomoc a válečné půjčky horlivě pomáhal.
Farář prý snad častěji pije víc, než by měl, ale jinak se proti němu nedá nic namítnout.
Ačkoliv jako Čech působí v německé obci již osm let, je vesměs oblíbený. Rozsudek zněl
jako zprošťující. U prvého výroku soud nenabyl z důkazního řízení přesvědčení, že by
obžalovaný vůbec četl Sazonovovu řeč a svým výrokem mínil obsah oné řeči. U druhého
výroku se nedalo zjistit, zda byla pronesena v týž den, čímž by došlo ke vztahu s prvým
výrokem, tedy k pokračování protistátního smýšlení.—Poučné líčení!

Arbeiter Zeitung, úterý 20. února 1916

*Sergej Dmitrijevič Sazonov (*1860 †1927) ministr zahraničí Ruska 1910 - 1916.
**„Wir haben viele Verordnungen, aber keine Ordnung.“

Zpracoval: Robert Vajbar