Ilustrace:
Jiří Novák
Slavný tatarský chán Batu měl překrásnou a chytrou dceru Jasmínu, která ráda cestovala a poznávala cizí kraje a zvyky lidí. Když jednoho dne projížděla úrodným krajem pod Pálavou, spatřila na kopci hrad.
Pan Oldřich je ochotně přijal, poskytl jim nejkrásnější komnaty a večer připravil bohatou hostinu. Ale i přes štědré dary princezny Jasmíny zatoužil po jejím bohatství, které zůstalo na vozech. Svým sluhům přikázal: „Přepadneme obě služky a princeznu v jejich komnatách, sebereme jim všechny šperky a zabijeme je. Nikdo nesmí zůstat naživu!“ A jak řekl, tak učinili. Když se k ránu nabažil získaného bohatství, pohlédl z okna a smrtelně bledý padl k zemi. Pod hradem totiž tři zkamenělá těla a u nohou jim seděl vápencový pes.
Pan Oldřich od té doby bloumal po svém panství jako bez ducha, hrad chátral, zbláznil se a zanedlouho zemřel.