Zdeněk Dragoun

Nemusely vlát fangle stuh
jak když se svátky konaj
Do Valtic jezdil Josef II.
Zhusta a leckdy potají

Ze zámku ven zadními dvířky
do podzámčí se vydával
Večer se hlásil u šenkýřky
u ní a s ní tam potom spal

Kdo jsem to nechtěj vědět Madlo
Zlaťák přistál pod polštářem
A šenkérečku nenapadlo
že v loži hostí císaře

Když poznala ho na tolaru
už měsíce k ní nepřišel
Vzpomínka hřála ještě k stáru
A důvod ? Není nad klišé

To si ho máti zavolala
Jen on jí říká Terezka
Habsburk je pyšný jako skála
a šenkýřkám rod netleská

Já nemohu být stále cudný
Tak řešení mi nabídni
Matčin pohled má čirost studny
Tak hřeš jako já   Ve Vídni !

Ilustrace:
Vladimír Balcar

Josef II. Byl častým hostem na valtickém zámku coby svobodný, oblíbil si mimo jiné i krčmu na Valtické ulici a zejména pak jeho šenkýřku. Ta neznala jeho totožnost. Pak byl však vtažen do panovnických povinností a do Valtic přestal jezdit. Šenkýřka uvěřila rčení – panská láska po zajících skáče. Po letech se v hospodě objevil pán, ve kterém šenkýřka poznala svého bývalého amanta, on ji však ne. Později při příležitosti honů a slavností k tomu pořádaných, kdy se šenkýřka dostala na zámek, zjistila, že tím tajemným šlechticem je sám císař.
Tajemství si nechala pro sebe, až teprve když umírala, vše vypověděla při zpovědi. Přestože šlo o zpovědní tajemství, rozneslo se to. Tím však se potvrdila slova samotné Marie Terezie, která tvrdila, že Valtice nikdy nenavštíví, protože tam se její syn dopouští nemorálního života a Liechtensteiny podporovaným. A také ve Valticích nikdy nebyla.