Ilustrace:
Břetislav Kovařík

Za třicetileté války se ani Mikulovu nevyhnuly urputné dobyvatelské nájezdy švédských vojsk. Švédové doufali, že dobudou město snadno, ale mýlili se. Narazili na tvrdý odpor obránců. 

Velitel Švédů Torstenson ztratil mnoho svých vojáků, obléhání trvalo již dlouho, a proto vymyslel lest. Nechal odlít dvě duté svíce a do nich dal nasypat střelný prach. Po zapálení knotu měly vybuchnout a způsobit poplach v řadách mikulovských obránců. Zmatku by švédští vojáci využili a vtrhli do města. Dvěma vojákům řekl: „ Převlečte se za potulné mnichy a odevzdejte svíce v loretánské kapli jako dar neznámého knížete.“ Tak se i stalo.

Vojáci ukryli své koně se zbrojí v keřích nedaleko brány a vstoupili v mnišském hábitu do města. Mikulovští tento neobvyklý dar přijali, ale něco se jim na svících nezdálo. Byly příliš těžké. Kaplan je prohlédl a zjistil, že jsou plné střelného prachu. Švédové pochopili, že je jejich lest odhalena a dali se na útěk. Nasedli na své koně a podařilo se jim uprchnout. V překotném zmatku však jeden ze švédských vojáků ztratil přilbu a jeden z koní podkovu. Pro výsměch byly tyto předměty vystaveny u městské brány. Na věčnou paměť, že v Mikulově žijí stateční a chytří lidé, kteří včas zradu odhalí a své město uhlídají. Dodnes se vypráví o mniších, kteří bloudí v městských sklepeních a objevují se na hradbách i v domech. Jsou to duše přestrojených Švédů, které nebudou mít klidu do té doby, než vyhoří všechny svíce na celém světě.