……… Charitky (v římské mytologii Grácie z latinského Gratiae) byly v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (podle jiné verze dcery boha slunce Hélia a najády Aigly). Byly to bohyně půvabu a krásy. Byly tři:
• Aglaia byla nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že byla Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
• Eufrosyné – „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
• Thálie (Thaleia) – „Kvetoucí“, byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“
Známa jsou i další jména: Charis – manželka boha ohně Héfaista, Pásithea – stala se manželkou boha spánku Hypna, Kléta a Faenna – byly uctívané ve Spartě, Thalló, Auxó a Hégemoné – byly uctívané v Athénách
Charitky jsou půvabné, líbezné, milé a laskavé k lidem i bohům. Ochraňovaly průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbaly o krásu umění a lze je také současně chápat jako ochránkyně umění. Byly ctěny jako ostatní bohyně a jsou zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto symbolikou:
• Vždy ve trojici – jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
• Drží se vždy za ruce – dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
• Vyjadřují radost – tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
• Jsou mladé – vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
• Mají průsvitné roucho – dobrodiní se nebojí pohledu

Podoba Charitek se zachovala na velkém počtu uměleckých děl – sochách, reliéfech, vázových malbách apod, jak můžete vidět v naší fotogalerii.