Mlynář a ďábel (Dobermannsdorf)

Kdysi hospodařil ve mlýně v Dobermannsdorfu statný mlynář. Jeho čeledíni si vyprávěli, že je ve spolčení s ďáblem, proto se mu tak daří. Když k němu do služby nastoupila mladá děvečka, hned se do ní zamiloval. Dívka jeho lásku opětovala, ale nechtěla mít muže, kterého by ovládaly pekelné síly. Přemýšlela, jak by zlou moc z domu vyhnala. Arnošt měl dohodu s čertem, že vše, co se dostane do domu oknem do červeného pokoje, patří okamžitě a navždy peklu. Ve mlýně byly dvě místnosti - žlutý pokoj se žlutým oknem a červený pokoj s červeným oknem. Chytrá dívka nechala vyměnit okna.. V noci pozamykala všechny dveře. Když ďábel zjistil, že se dveřmi do mlýna nedostane, skočil dovnitř otevřeným žlutým oknem. Vtom však zjistil, že se ocitl v červeném pokoji. Mlýnem se rozlehl příšerný řev a ďábel podle dohody okamžitě a navždy zmizel v pekle. Zbyla po něm jen očouzená podlaha a smrad síry. Dívka se provdala za mlynáře, a žili pak spokojeně dlouhá léta. Okna zůstala vyměněná, to kdyby pekelníka napadlo se do mlýna vrátit.

Ďábelská ropucha (Mistelbach)

Za dávných časů stával v Mistelbachu na kopci mohutný hrad. Sídlil zde loupeživý rytíř Arnold, který se svými muži projížděl krajem, loupil, vraždil a bez milosti nechal vypalovat celé vesnice. Nic jim nebylo svaté. Při jedné výpravě zabili nevinného kočího, který těsně před smrtí pravil: „ Za to, jak ničíš, kradeš a zabíjíš, tě navždy proklínám!“ Od té doby již neměl Arnold štěstí a byl čím dál chudší. Všichni jeho přátelé i sluhové zmizeli i s nahromaděným bohatstvím, v pokladně nezůstal ani zlaťák. V té chvíli se zjevil ďábel a Arnold s ním uzavřel smlouvu na deset let. Opět se mu vedlo dobře, pořádal pitky a hýřil jako dřív. Když se čas naplnil, ďábel si pro rytíře přišel a v mžiku oba zmizeli ve skalní roklině. Od těch dob vídali lidé v noci vylézat ze skály obrovskou ohyzdnou ropuchu, která bořila hradní zdivo, dělala díry do základů, až se z hrdého hradu stala zřícenina. Dávno už se zapomnělo na krutého rytíře Arnolda a jeho spolčení s ďáblem. Jednoho dne se lidé rozhodli, že na místě ruiny postaví kostel. Ale sotva se stavbou začali, hned na druhý den bylo vše zbořené. Když se to opakovalo každou noc, vypravilo se několik odvážných mužů na hrad. Ukryli se za kameny a čekali. Přesně o půlnoci se zjevila tlustá ropucha a rozbila zeď, kterou přes den zedníci pracně vystavěli. Když odbila jedna hodina po půlnoci, příšera zmizela. A tak další noc přišli chlapi i s farářem, který měl žábu zastřelit. Ten počkal za kamenem, a když vylezla, trefil ji posvěcenou skleněnou kulkou. A tak se v Mistelbachu zbavili zakleté rytířovy duše. Během krátké doby byl kostel postaven a zasvěcen sv. Martinovi. A aby se na tuto událost nezapomnělo, zazdili ropuchu do kostelní zdi, kde je k vidění dodnes.

Zpracovala: Mgr. Ilona Salajková