Další z cyklu vojensko-historických besed pořádaných Obcí legionářskou.
Přednášel p. Luboš Kuchynka, starosta města Hustopeče.

Eliáš a babička z vajíčka (Iva Procházková) je další ze série LiStOVáNí pro děti.
Šestiletý Eliáš má úžasné, ale neustále zaneprázdněné rodiče, a naopak nemá žádnou babičku ani dědečka, i když od kamarádů ví, že s prarodiči se dá užít spousta legrace. A tak tráví celé dny doma sám a je mu smutno. Když už si začíná zoufat, stane se něco podivného. Při hledání zakutáleného míče najde Eliáš v parku zvláštní, žluté vajíčko. Vezme je domů a čeká, že se z něj vylíhne ptáče. Ale místo ptáčka se z vajíčka vyklube malinkatá babička s křídly. Je nešikovná, nemá o ničem ponětí a Eliáš ji musí všechno učit: chodit, mluvit, číst a nakonec i létat. Malá legrační babička dá Eliášovi to, co tolik potřeboval – vřelý vztah někoho blízkého, a dokonce v závěru knihy přiměje Eliášovy zaneprázdněné rodiče, aby si na něj našli víc času. Je prostě kouzelná.

více fotografií ZDE  foto©Renata Hasilová

Beseda s fotografem Janem Veberem nám ukázala život Dunajské Delty. O tomto území se často mluví jako o „posledním přírodním ráji Evropy" a fotky nás přesvědčily o tom, že příroda Delty je skutečně úžasná. Mohli jsme ale nahlédnout i do nelehkého života tamních obyvatel, dotknout se otázek ochrany přírody, úcty ke zdrojům, k zemi jako takové... to vše ilustrované zhruba 300 fotografiemi a poutavým vyprávěním založeným na osobních zkušenostech.

Fotky z Delty Dunaje, které byly promítány v rámci přednášky najdete zde:http://veberphotobank.com/index.php?action=fotobanka&cat_id=9

Během přednášky se venku rozpršelo a příroda i nám tady ukázala svou sílu – místo chodníku před galerií jsme za dveřmi našli proudící vodu...

Legendární komix v LiStOVáNí jako časovaná bomba

Slovenská bondovka, psaná stylem druhořadého zámořského autora, ve které agent Roger Krowiak, bratr slavného Jamese, muž s ocelovými svaly, nebesky vysokou inteligencí a neodolatelným šarmem, připlouvá do stověžaté Bratislavy, hlavního města Polska. Zaplétá se do složité hry a stihne přitom poznat čtyři nejkrásnější ženy světa.

více fotografií najdete ZDE

Ukončení výstavy Šárky Radové „LIDÉ" bylo spojeno s přednáškou autorky na téma tvorby figurální keramiky. Kulturní zážitek umocnilo vystoupení Karla Frantela a Aleše Řezáče. Někteří z návštěvníků využili poslední příležitost ke shlédnutí díla Š. Radové.

kompletní fotogalerie ZDE

„Dukla 1944 – krvavá, obdivovaná a zatracovaná" - vojensko historická beseda, přednášel Jozef Bystrický ... kompletní fotogalerie ZDE

„Četníci a četnické humoresky" - vojensko historická beseda, přednášel Michal Dlouhý ... kompletní fotogalerie ZDE

První říjnový víkend v Galerii Reistna byl nabitý a pestrý. V pátek 3. října proběhla vernisáž výstavy Dagmar Koverdynské. Její výstava je ke shlédnutí celý měsíc, z jejího díla čiší kus poctivého řemesla. V sobotu 4. října se v prostorách galerie konala další z akcí Bylinkové zahrady – tentokrát zaměřená na zpracování podzimních plodů.
Klasické loutkové divadlo zpříjemnilo nejen dětem nedělní odpoledne 5. října. Pohádka „Kašpárek a princezna" děti rozesmála a vtáhla do děje, po ní pak měly příležitost si na loutky i sáhnout a prohlédnout si je.

- loutkové divadlo.... fotogalerie ZDE
- bylinková zahrada ... fotogalerie ZDE
- vernisáž Dagmar Koverdynské ... fotogalerie ZDE 

Americký spisovatel Robert Fulghum přijel začátkem května 2007 do České republiky pokřtít svou právě vydanou knihu Co jsem to proboha udělal? a připojil se k projektu LiStOVáNí.cz, který knihu zařadil do svého repertoáru. Proslulý americký autor, který nemá televizi, mobilní telefon ani e–mail, si přece jen založil webovou stránku (www.robertfulghum.com), na níž pravidelně zveřejňuje ve svém deníku krátká zamyšlení nad věcmi, které ho v životě, při psaní a na cestách potkávají. Robert Fulghum vybral ty nejzajímavější postřehy, příhody a témata a upravil je pro knižní vydání v duchu knih, kterými se jako spisovatel v 90. letech proslavil.

více fotografií najdete ve fotogalerii ZDE

Výstava Zukunst 2015 je součástí mezinárodního festivalu Víno bez hranic, jehož letošní roční se bude konat ve dnech 21.-22. srpna 2015 ve Valticích v naší Galerii Reistna, na česko-rakouském pohraničí. Záběry z instalace této výstavy najdete zde, záběry z vernisáže tady.

Číst dál: Zukunst 2015 – zajímavá výstava současného umění...

Rozhovor s Milošem Kratochvílem o Prázdninách blbce č.13

„Dokud nebudou známkováni i učitelé a my všichni dospělí, nemají známky na vysvědčení nijak zvlášť objektivní hodnotu...", takhle rázně začíná vaše poslední kniha...

Já to tak vidím. Znám rodiče na trojku i na pětku, znám učitelky na čtyřky... Jenže nám dospělým to nikdo na papír natvrdo nenapíše! Vezměte si příklad: Ne zrovna schopná učitelka, co by za své pedagogické výkony zasloužila čtyřku, dá klukovi na vysvědčení trojku, a ten pak ještě dostane doma pár facek od rodičů, kteří nejsou rodiči na jedničku ani náhodou, ale mermomocí chtějí, aby jejich syn nic jiného než jedničky nenosil.

No, řekněte mi o čem ta trojka je?!

Děti jsou často ze všech stran vystavené velkému tlaku, děsí se známek, kterým je přikládán přehnaně velký význam. Lítají v tom samy, často mají ze školy strach a vytváří se v nich blok, který jim stojí v cestě k poznávání, vzdělávání... Proto jsem napsal knížku Prázdniny blbce číslo 13. Abych se dětí zastal a pomohl těm rozumným zachraňovat svět. Měli bychom pochopit, že každý nemůže být Einsten. Ale všichni můžeme být slušní. A to přece stačí...

Kdo je tedy ve vaší knize tím blbcem číslo 13?

Nevím, jak vy, ale já když něco zvorám, tak si hned řeknu, že jsem blbec. Zrovna tak si to řekne v mé knížce i Tadeáš, když se mu to ve škole ke konci roku vysmekne, a rodinou očekávané dvojky se mu zaoblí na trojky. To je začátek. Brzy se ukáže, že by si totéž co Tadeáš měli říct o sobě i mnozí další.

Nebudí „blbec" v názvu vaší nové knihy rozpaky?

Od přísných učitelek a útlocitných rodičů za to možná propadnu nebo dostanu z milosti za čtyři. Věřte mi, že jsem snad půl roku váhal, jestli tam toho blbce dát. Probírali jsme to mockrát s paní redaktorkou Šavlíkovou, po přečtení ukázky na besedách jsem se radil s nejlepšími učitelkami, co znám, a všechny mi toho blbce schválily. Je fakt, že normální jedenáctiletý kluk o sobě neřekne: To jsem ale hloupý chlapec! – A taky mi pomohl Dostojevskij. Kdesi napsal, že ten, kdo o sobě aspoň jednou za měsíc neřekne, že je blbec, ten blbec doopravdy je.

Na jakou známku jste třeba vy, jako dědeček?

Kdybych se měl oznámkovat, rozhodně bych si nedal jedničku. Možná trojku. Nebo dvojku. S přimhouřením oka. Není to špatné, ale mohlo by to být lepší. Mohl bych se věnovat Míšovi a Natálce mnohem víc, ale někdy předstírám, že nemám čas, že právě píšu do své příští knížky to úplně nejdůležitější... Znáte to – my, dospělí, vlastně děláme pořád jenom samé nejdůležitější věci :-)

Ani v této knize nemáte zlé lidi? Myslíte, že neexistují nebo o nich prostě nechcete psát?

Mně se o zlých lidech opravdu psát nechce. Snažím se čtenáře pobavit, rozesmát, ale myslím si, že nelakuji svět na růžovo a píšu o problémech. Pokouším se vidět svět dětskýma očima a posuzovat ho dětskou logikou. Děti neřeší tunelování, lži politiků, praktiky lobbistů a kmotrů, dítě trápí, proč dala jejich paní učitelka za stejné chyby Marušce dvojku a Martinovi trojku, proč rodiče pomlouvají strejdu Oldu za to, že se rád směje, proč ho nikdo nevzal do cirkusu, když tam byl Matěj už desetkrát... Nejsou to malé problémy. Všichni přece víme, že náš problém je vždycky ten největší. A u dětí to možná platí dvojnásob.

Teď chystáte s projektem LiStOVáNí s knihou velkou šňůru po celé republice. Jak se na to těšíte a mají si vzít diváci s sebou žákovskou?

Především jsem rád, že jste si mou knížku pro LiStOVáNí znovu vybrali. Poprvé jste listovali mými Pachateli dobrých skutků a bylo to perfektní. Vím tedy, do čeho jdu a těším se.

Vy, diváci, si s sebou žákovské knížky rozhodně neberte. Ostatně známkovat nebo hodnotit budete vy nás!

A víte, co bych si nejvíc přál? Ne abyste nám dali jedničku. Jak už jsem říkal, známky nejsou tím hlavním. Já bych byl nejšťastnější, kdybych vyšel po představení z divadla a viděl vás, jak všichni sedíte na stromech.

Proč? To neřeknu! O tom právě knížka i LiStOVáNí Prázdniny blbce číslo 13 aneb Jak jsme zachraňovali svět jsou!

Vzkaz v jedné větě? Mějte se rádi, i když nemáte samé jedničky!

více fotografií ZDE