posloužily čtyři dívky, které předváděly šaty od Ing. Pavly Francové ušitých z neobvyklých látek, které si sama návrhářka dovezla až z Dubaje.

Hudbou DJe provázená módní přehlídka probíhala mezi návštěvníky po celém objektu Galerie Reistna.V prvním patřese v blízké budoucnosti otevře keramický ateliér, ale hlavně v přízemí, kde se budeme moci těšit na galerií s kavárničkou ve společnosti výtvarných děl. Hosté měli možnost si šaty i osahat přímo na modelkách, čehož také využili a neskrývali nadšení.Po skončení hlavního programu se v prvním patře Galerie Reistna otevřel stánek na biliardovém stole, kde si návštěvníci, tedy spíše návštěvnice, tyto látky mohli koupit. V prostoru budoucí galerie s kavárničkou zase stál kiosk, kde si hosté mohli vyzkoušet a koupit aromaterapické produkty od Yasminky. Občerstvení sponzorsky připravil kolektiv Pekárnv Reistna paní Reginy Schneiderové s maminkou a paní Markétou Dovrtělovou.Galerií Reistna navštívily i slavné osobnosti, kromě PHDr. Hany Khlaif, která celou akci vedla, na benefici se přišla podívat i Ester Janečková s její malou dcerkou Sárou. Ta stejně i jakodalší mrňata, která se akce díky jejich rodičům účastnila, zabavila v dětském koutku, takže ani děti nepřišly zkrátka.

Inu, ve Valticích se otevřel nový podnik a nezbývá než se těšit, co nám jeho kulturní potenciál ještě nabídne.

Filip Pluháček

Fotografie z akce naleznete zde

Galerie Reistna poskytla své vznešené prostory pro oslavu jubilejního 25. výročí narození kuchaře Kuby. Událo se to 18. července 2012, když ve Valticích zrovna probíhaly krojované hody.

Týpek, co toto píše, kterým jsem já, si to užil na 110 a víc %. Jako bubeník kapely Irnis (www.facebook.com/Irnismusic), která tam svůj set zahrála jak se tak říká „k poslechu i k tanci", jsem to asi vnímal trochu jinak než ostatní. Byla to pro mě taková ta hvězdná kalba „Hej, kámo, pojď na panáka!" Prostě jsem nevydržel chvíli na jednom místě a věřím tomu, že tak rozjeté to měl i každý jiný, kdo se toho bálu účastnil. Jo, bylo to super.JedenáctkovéHolby, kterou jsme si tam všichni mohli natočit, bylo dost na to, aby to zředilo všechny ty přející, co ty Kubovy narozky přišli pořádně zapít. Energii jsme dobíjeli skrz kafe, co po celý večer roznášela obsluha, jaká se na narozeninové kalbě (a že jsem jich navštívil) jen tak nevidí a těch pánáků, které jsem další ráno cítil víc, než jsem chtěl, padlo víc než nealka, kterého byla plná lednička. To ke cateringu, ale teď něco k těm pár ostatním záležitostem celé akce.Zrovna když se tato akce pořádala, tak v Galerii Reistna zrovna probíhala výstava obrazů, soch a plastik. Protože se čekala šílená party, tak bylo nutné cenné vystavované exponáty přemístit do bezpečí. Místo nich na zdech, jinak vyhrazených pro současné umění, visely obrazy zvěrokruhu a filmové a hudební plakáty. Když zrovna nebyla hodinka pro živou kapelu, tak prostor oživovala hudba Gorillaz nebo NOFX skrz LCD obrazovky (jak na zahrádce, tak v interiéru), kde běžely záznamy jejich živých koncertů. Na zahrádce se grilovalo maso, zelenina a opékal se chleba, prostě kdo co chtěl. GalerieReistana tak odzkoušela svůjdalší potenciál v pořádání svobodného mejdanu s rockovým koncertem. Hodovalo se možná jinak než na hodech, ale bylo to funky! Fotky fotil Pavel Stránský a shlédnout je můžete ve fotogalerii na Facebookové stránce Galerie Reistna nebo na oficiálním webu www.reistna.cz.

Filip Pluháček

Fotografie z akce naleznete zde

Dámy a pánové, je-li léto, natož slunné léto ve Valticích, není divu, že se do tohoto kouzelného města vonícího vínem slétají múzy.

Úvodní slovo z vernisáže k výstavě „OBRAZY, SOCHY, PLASTIKY" (8.7.2012)

Dámy a pánové, je-li léto, natož slunné léto ve Valticích, není divu, že se do tohoto kouzelného města vonícího vínem slétají múzy. Odněkud, snad z oken barokního zámku zazní podmanivá hudba a někde ve tmě sklepení zajiskří bílé v pohárku. Není divu, že se zde na začátku měsíce července setkala skupina umělců. Keramici a malíři. Staří dobří známí, převážně dřevní členové Sdružení keramiků Brno. Co je spojuje, to je snaha a puzení ke tvorbě. Udělat dobré dílo. Zda je to umění, to nechávají na posouzení jiným. A tak začneme od Karla Ševčíka, který se dnes presentuje nikoli v rozměrnými keramickými objekty, ale vybranou kolekcí kachlů a figurálních plastik. Jeho Tři grácie v plavkách se po požití dobrého valtického vína metamorfují v subtilní lahvoženy. Nebo ženoláhve? Protipólem jeho úsměvných plastik jsou ploché kachle. Ty ve mně na první pohled evokují grafické listy či malby. Vše jako chvála kamenině. Jaromír Kotisa nechal doma v Lulči pospávat své lehce podroušené svaté. Programově je zaměnil za sevřenou kolekci keramických kachlů a kruhových terčů. Asi hledá tajemství ve vyváženosti formy, tichu hladin temných lahvových zelení v protipólu s hravostí usměvavých počitadel a kompozic připomínající neznámé deskové hry či barevné mikrokosmy. S citem se zde presentuje menší abstraktní kompozice Quirina Jedličky a zesubtilní kolekce Petrových (Jedlička) pláten na nás zadumavě hledí ženy. Nemusí to být právě grácie, aby nás okouzlily svojí decentní barevností a skicovitým náznakem. Kamsi zmizela hýřivá až expresivní barevnost a zdá se, že i Jedličkův Eros se drobátko zklidnil. Jako host se představuje Jana Ševčíková svými dvěma obrazy. Je zřejmé, že svoji cestu hledá. A to systematicky s ženskou hravostí.

Naše výstava je doplněna prodejní výstavou užité keramiky, kameniny a porcelánu, z dílen Vladimíra Groha aYasuyoNishida, bratrů Dana a Nikoly Seko, Radky Linhartové, Prokopa Veselého, manželů Petry a Lubomíra Hluštíkových, Kláry Adamové, Jana Jánského, Karla Frantela a Boba Jakeše.

Končím, neboť je léto a slunce rozpálilo jižní Moravu jako rošt keramické pece. Je čas pozvednout číši a popřát vystavujícím autorům spoustu tvůrčí energie a inspirace. Ať múzy i nadále přilétají na parapety oken jejich ateliérů. Zároveň mi dovolte, jako samozvanému kmotru nově otevřené galerie, abych jí popřál pěkné výstavy a vnímavé diváky.

Děkuji Vám za pozornost.

PhDr. Karel Křivánek

Fotografie z akce naleznete zde

Když venku fouká, prší, anebo se na nás počasí kdoví proč mračí, tak si řada z nás uvaří čaj, uvelebí se do houpacího křesla, hodí přes sebe deku a otevře si svoji oblíbenou knihu.

Ať to první souvětí zní jakkoliv idylicky, tak určitě žádný vášnivý čtenář nepopře, že právě pestrobarevné období podzimu je pro četbu jako stvořené. Ve valtické umělecké galerii to vzali za slovo a 27. září v čase tak akorát na odpolední čaj přivítali Jona Davise, amerického spisovatele, který žije v Praze a píše česky.

Spisovatel, překladatel, pedagog, redaktor a, jak jsem z vyprávění poznal, tak i vášnivý cestoval, přijel do Valtic společně s hercem a fotografem Tomášem Valíkem. Nenechali na sebe dlouho čekat a už pár minut po páté večerní byli paní Reginou Schneiderovou uvedeni a beseda mohla začít. Tomáš Valík, který se mimochodem narodil ve stejný den jako Jon, začal číst povídku Na houby a už s prvnímivětami jsem tušil, že vyprávění bude nejen vtipné, jak si česká společnost všeobecně žádá, ale také velice exotické. To především díky Jonově lámavé češtině, která se odrazila nejen v jeho ústním, ale i písemném projevu.

„To je nejsměšnější věc jsem vůbec v životě slyšel." píše Jon v povídce Velikonoce v Brodě. V jeho podání svátek, kdy „chlapce zajít za holkama, že mrskají jich se speciálními velikonočními biči, aby byly plodnější a už o půl jedenáctí pili aspoň deset panáky." No nezní to roztomile? Ale tím vyprávění o tom, co bylo pro Američana nové a satiry hodné, teprve začínalo. V jeho knížkách Sousedi nebo Hezký víkend! se můžeme dočíst o tom, jaké to je být chudým v Československu a jak v takových situacích zachrání prázdný žaludek hladové okno, kde měli řízek „tak mastný, že omastek by tekl po tváři i na košili a jen za 17,- Kč!" nebo že je u nás zoufale málo rvaček.

Sám občas mám spisovatelské touhy, a i když rád píšu o obyčejných věcech, protože mám pocit, že zkrátka je o čem psát, tak poslouchat, jak se cizinec diví tolika běžným záležitostem našeho českého způsobu života, je vskutku zajímavé. Jakoby někdo přišel k vám domů, s notýskem se vám procházel po bytě, všechno si se zaujetím zapisoval a komentoval to: „Vy jste ale divní!" Ale ač poslední řádky mohou znít uraženecky, není to tak. Jon společně s Tomášem nám v Galerii nastavili zrcadlo, které nás donutilo zasmát se sobě samým a možná i zamyslet se nad tím, že všední věci vlastně nejsou zas tak všední.

Každopádně, všechny ty myšlenky jsme pak s přáním hezkého víkendu zajedli perníkem od paní Schneiderové, který nikdy neomrzí, a zapili vínem z vinařství Moravíno Valtice, ke kterému se vždy hodí nějaký ten sýr a salám, který také nechyběl. To jsou prostě ty obyčejné věci, které bodnou a byl by hřích se o nich nezmínit. Z Galerie Reistna jsem vyšel s podepsanou knížkou Hezký víkend! a zapálil si cigaretu, která mi po celou besedu odpočívala za uchem.

Filip Pluháček

Fotografie z akce naleznete zde

Začátkem roku 1952 jsem se v Praze narodil, taky vychodil školu a vyučil se černému řemeslu. V tu dobu otec pracoval ve studiu Jiřího Trnky. Bylo to období, kdy jsem začal intenzivně vnímat loutky a dění okolo nich. Jelikož v 70.letech si člověk nemohl moc vybírat, tak jsem prošel několik zaměstnání a nakonec se přestěhoval do jižních Čech. Rok 1989 jsem bral jako výzvu. Konečně jsem mohl začít dělat práci, která mě naplňovala. Pronajal jsem si opuštěnou kovárnu a vystavil svoje nasbíraná a vyrobená loutková divadla a betlémy. Dnes už o mně lidé vědí a loutky se jim zřejmě líbí, tak se rozletěly skoro do celého světa, také k Vám na Moravu. Jestli se mi nebudou třást ruce, tak ještě snad nějakou loutku do toho světa pošlu. (www.zaluzi.estranky.cz)

zdraví Václav Vaněk

Zastavte se v předvánočním shonu a přijměte naše pozvání na první ročník Dětské vánoční dílničky, kterou pro Vás a Vaše děti připravila Galerie Reistna ve Valticích.

Nedílnou součástí tradičních českých vánoc jsou dekorace, řetězy, ozdoby a baňky.Vánoční ozdoby najdeme v každé domácnosti a bereme je jako nezbytnou součást vánočních příprav. Dokážete si alepředstavit jakou cestou projde skleněná baňka, kterou si rok co rok o vánocích bereme z papírové krabice schované na půdě domu. Nepřekvapí Vás to, že se doposud tyto baňky vyrábějí a malují ručně. Pokud nevěříte nebo naopak věříte a rádi se podíváte na rukodělnou práci, kterou si můžete i sami vyzkoušet, přijděte za námi. Naše pozvání přijala „malérka", která se výrobě a malování baněk věnuje už pár let ve Slezské tvorbě v Opavě a která se stane Vašim průvodcem v tvůrčí práci.

Nabízíme Vám vyzkoušet si vlastní schopnosti právě v malování baněk. Výstava a malování je určeno pro širokou veřejnost, každý bude mít možnost prohlédnoutsi výstavu věnovanou českým vánocům a namalovat si vlastní baňku.

Výstava bude probíhat ve dnech 7.-11.12.2012 od 10.00 do 17.00 hodin (o víkendu do 18.00 hodin) v prostorách Galerie Reistna ve Valticích. Po celou tuto dobu bude probíhat tvůrčí činnost, která může být příjemným zpestřením pro děti z mateřských a základních škol. Vzhledem k omezené kapacitě je zapotřebí si rezervovat termíny na tel. 777 050 373.

Součástí programu bude prodejručně vyráběných vánočních ozdob, keramiky,perníčků Reginy Schneiderové a adventních věnců. Přehlídka vánočních stromečků s volbou nejhezčího,ukážeme Vám originální figurální betlém z dílny Václava Vaňka. Předvedeme vánoční tradice a to vše za hudebního doprovodu. Výstava je doplněna videoprojekcí s ukázkou výroby baněk a ukázkou vánočních dekorací studentů Vinařské školy Valtice. Zároveň vyhlašujeme soutěž o nejoriginálnější vánoční řetěz, který bude vyhodnocena oceněn v rámci sobotního programu.

Vychutnejte si plnými doušky předvánoční čas. Děti nechejte tvořit skleněné baňky a vy si s pohárkem lahodného punče vybírejte inspiraci na vánoční stromeček. Přijměte srdečné pozvání od kolektivu pracovníků Galerie Reistna ve Valticích.

MgA. Petra Piharová

Galerie Reistna ve Valticích připravila v předvánočním čase Vánoční výstavu spojenou s malováním baněk. Pozvaní byli všichni malí, velcí, mladší i ti starší. A všichni přišli a malovali. Mile nás překvapila tak veliká účast dospělých i dětí a jejich originální malířské nápady.

Po celých pět dní se o malé i velké malíře starala malérka ze Slezské tvorby v Opavě paní Ludmila Slivková, která se této práci věnuje již 25 let. Její pracovní náplní je foukání baněk, kde je zapotřebí na jeden nádech nafouknout baňku do přesně dané míry s maximálním rozdílem jednoho milimetru. Největší baňky se foukají do průměru 15 cm, těch se vyrábí méně, ale například o průměru 8 cm musí za den nafouknout 720 ks. Její ochota a milé vystupování jen doplnilo příjemnou atmosféru při malování. Vánoční dílničku navštívili mnozí opakovaně a nebylo výjimkou, že se nově „vyučené malérky" odnášely celé krabičky vlastnoručně namalovaných baněk.

Součástí výstavy byla i prodejní část, kde svojí prací zaujala paní Zina Juřicová. Její figurky z kukuřičného šustí již procestovaly nejen celou Evropu ale i takové státy jako je Portoriko, Čínu, USA nebo Jihoafrickou republiku. Srdeční záležitostí se ale pro paní Zinu stal jarmark ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kterého se každoročně zúčastňuje. V průběhu výstavy předvedla dětem jak takové postavičky se šustí vznikají a těm nejmenším věnovala vyrobené sněhuláčky.

Jako první se na výstavě vyprodaly perníčky paní Reginy Schneiderové, které jsou nejen v této předvánoční době velice žádané. Přestože má plné ruce práce s vánočními perníčky, nezapomněla na děti a připravila pro děti ze školy i školky sladké odměny za namalované baňky.

Soutěže o nejoriginálnější vánoční řetěz, kterou vyhlásila Galerie Reistna, se účastnila celá třída družiny paní vychovatelky Žanety Baxové ze ZŠ Valtice. Všechny děti, které se soutěže zúčastnily, byly oceněny sladkou odměnou a skleněnou baňkou, které věnovali manželé Schneiderovi. Ze slov paní vychovatelky: „Děti byly mile překvapeny a nadšeny!"

Celou akci umocnilo sobotní požehnání originálnímu figurálnímu betlému z dílny Václava Vaňka Mons. Karlem Janouškem a pohodové odpoledne za doprovodu cimbálové muziky Fagan Veroniky Jíchové. Atmosféra společně s novým prostředím a chutným občerstvením měla nádech Vánoc a tím splnila záměr celé výstavy.

Srdečně vše dobré Vám do nového roku přeje kolektiv pracovníků Galerie Reistna

MgrA. Petra Piharová

Odkaz na fotogalerii

Zrovna když všude po naší zemi vládlo všeobecné pozdvižení okolo druhého kola prezidentské volby, Galerii Reistna obsadila valtická rocková kapela Irnis, kde natáčela záběry do svého již třetího videoklipu, tentokrát k singlu Originál. Režii, kameru a následný střih si vzal na starost mikulovský fotograf Jiří Svoboda (známý také pod pseudonymem SeeJ.). Dnes už ale není překvapením, že se v klipu objeví i záběry fotografa Petra Frolicha. No a jak se prostory umělecké galerie a volební nálada promítly do atmosféry klipu, to se dozvíte už brzy. Nejlépe na oficiálním webu kapely: http://www.irnis.cz

Filip Pluháček

Odkaz na fotogalerii

Nastává jarní rovnodennost, což je okamžik, kdy Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník – přechází z jižní polokoule na severní. Při opačném pohybu, tedy při přechodu ze severní na jižní polokouli, nastává kolem 23. září rovnodennost podzimní. Při rovnodennosti je den stejně dlouhý jako noc; odtud pochází sám název. Jarní rovnodennost byla a je stále považována za důležitý časový mezník roku. V mnoha kulturách byl tento den označován, jako počátek jara.

Vraťme se ale do dob, které se vžilo označovat jako pohanské. Lidé žili v sepětí s přírodou a samozřejmě velice dobře znali její zákonitosti. V době jarní rovnodennosti probíhaly různé slavnosti; slavil se návrat života na Zemi. Lidé dodnes barví vyfouknutá vajíčka, pokrývají je magickými symboly. Pro Kelty je 20. březen jeden z nejdůležitějších dní keltského kalendáře. Svátek jarní rovnodennost má název Alban eilir čili také Ostara. Rovnodennost je čas plození, kdy narůstající světlo přemáhá tmu. Probuzení bujné bohyně, barvení kraslic, setí semen. Ostara je slavností příchodu jara a je zasvěcena bohu polních prací Tórovi. V domě se zavěšuje věnec s kraslicemi, žlutými květy, stuhy v barvách pastelových a magickým znakem – kruh se dvěma pučícími rohy, které znázorňují semeno rašící v zemi. Podává se ozdobená chala a vaječná tlačenka. Podívejme se dále k Židům. Svátek Easter (velikonoce) byl původně jarní festival plodnosti, oslavovaný od pradávna. Festival neměl tedy s Ježíšem Kristem pranic společného. Název Easter je chaldejského původu, vyjadřuje uctívání Královny Nebes, pro kterou mají různé kultury různá jména: Eostra, Ostara, Ištar, Astarte, Beltis, Isis, Hiša, Aštoret a další. Indiáni při významných příležitostech, mezi které patří i slunovrat a rovnodennost, pořádají obřady nazývané swetlodže (potní chýše). Tyto obřady slouží nejen k očistě těla, ale také, a to především, k očistě duše. Mají zahnat zlé duchy a přivolat na pomoc bytosti dobré. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př. n. l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok. Učenci starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořili první kalendář. Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství – zoroastrianismu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik – Velikonoce.

Jarní rovnodennost tak odstartuje galerijní rok 2013.

S myšlenkou vybudovat galerii jsem si pohrával během života několikrát a jednou, zřejmě při pohárku vína, se v hlavě konečně zrodila konkrétní představa o „kulturně-společenský prostoru", oázu, ve které si lidé mohou na chvíli odpočinout od starostí všedního dne a pokusit se oddávat všem smyslovým múzám. K uskutečnění této fantazie bylo třeba předně dát dohromady skupinu podobně smýšlejících kamarádů a známých, protože k realizaci této myšlenky bylo a ještě bude potřeba velké odvahy, sebezapření a trpělivosti. Náš úmysl je vyprofilovat galerií nejen podle svého gusta ale také aby byla i v harmonickém souznění s návštěvníky galerie. Zvlášť v této naši době, kdy zřetelně pozorujeme odklon od kultury a umění s kterým se bohužel také mění hodnoty morální, etické i estetické. V naší galerii chceme kromě výstav renomovaných výtvarníků, presentovat i regionální výtvarníky. Kontakt s umělci chceme vést živou bezprostřední formou, prostřednictvím besed, přednášek a společných degustací.

Proto u příležitosti jarní rovnodennosti, která bude pro nás víc než jen symbolem nastupujícího jara, chceme odstartovat náš první galerijní rok. V nabízených galerijních prostorách bychom chtěli zapůsobit „de facto" na všechny lidské smysly. Na své by si v prvé řadě měli přijít zejména lidé chtějící poznat a pokochat se krásou výtvarného umění, ale také si užít kouzlo akustických koncertů. To vše v příjemné atmosféře při lahodné kávě, domácích dobrotách a samozřejmě dobrém vínu a gurmanských specialitách. „Vše mezi sebou souvisí a žádné části umění nelze od sebe oddělit".

Z programu pro letošní rok bychom chtěli upozornit na červnovou výstavu významného sochaře starší generace Františka Navrátila. Dále chystáme atraktivní výstavu s názvem „Tři Grácie", na které se představí svými pracemi výtvarníci z celé republiky. Následovat bude výstava „ Toulky krajinou", nabízející pestrou paletu přístupů k tématu krajiny kolem Pálavy. Na ní chceme prezentovat spíše jihomoravské umělce. Svůj prostor v galerii by měli mít také výtvarníci a zajímaví spoluobčané pocházející z Valtic a z našeho nejbližšího okolí v rámci pravidelných prezentačních akcí „... žijí mezi námi ....".

Velmi důležitým přínosem pro galerii by měla být vlastní keramická dílna. Budou zde tvořit renomovaní keramici. Návštěvníci jistě ocení možnost vidět práci výtvarníků přímo v akci. A také fakt, že budou mít příležitost si sami vyrobit vlastní drobnou keramiku. S tvorbou keramické dílny budou souviset i experimentální výpaly keramiky a pravidelné květnové výstavy nazvané „Keramické dny v galerii".

Stanislav Schneider