Jednou nad sklenkou dobrého valtického vína, vznikl nápad uspořádat ve Valticích plenér -keramické soustředění pro studenty z Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně, obor konzervování a restaurování keramiky. Nápad se záhy proměnil v realitu. Plenér se tedy uskutečnil v rámci „Valtických vinných trhů" ve dnech od 7. – 11. 5. 2013. Díky zápalu a velké podpory pana Stanislava Schneidra mohla vzniknout v malebném zákoutí bývalého Státního statku ve Valticích, upravená keltská pec na solnou glazuru.
Stavba pece byla postavena v rekordním čase díky kvalitnímu zázemí a pracovnímu nasazení studentů a pedagogů. Kompletní stavba trvala pouze dva dny. Po dokončení stavby a vložení keramických předmětů do pece, následoval dvoudenní výpal pece. Nejprve se vypalovalo velmi pozvolna, aby postupně došlo k vyschnutí pece a keramických předmětů, později se zintenzivňovalo přikládáním a teplota v peci se postupně zvyšovala. Uprostřed výpalu, kdy teplota v peci dosáhla 1180 °C tak se připravenými otvory v peci se stříkal roztok kuchyňské soli a sody (Co2, NaCl). Nástřik roztoku soli a sody se několikrát opakoval proto, aby došlo k očekávanému výsledku, tzn. navrstvení požadované vrstvy glazury. Během stavby a výpalu pece byla také zprovozněna keramická dílna v Galerií Reistna, kde studenti předváděli ukázky točení na hrnčířském kruhu, ukázky formování a modelování z volné ruky. Završení celé akce byla sobota, kdy se keramické artefakty za účasti nadšenců, studentů, pedagogů a pořadatelů vykládaly z pece. Výpal dopadl ke spokojenosti všech zúčastněných.
Tyto a další typy výpalů by mohly do budoucna přinést spoustu zajímavých poznatků a pomohou oživit tradiční výtvarné řemesla a obohatit kulturně umělecké dění ve Valticích.
Alžběta Netopilová, DiS., vedoucí oboru konzervování a restaurování keramiky na VOŠ restaurátorské, Brno
Odkaz na fotogalerii
„Měli jsme postavit větší galerii," pošeptal mi Lukáš Schneider, když jsem se k němu konečně prodral přes davy rodičů, dětí a všech ostatních, co ani do jedné z těchto dvou kategorií nespadají a došli se podívat na celebrity, co v neděli 2. června zavítaly do té naší vaší galerie, aby přečetly nějaké ty pohádky. Já jsem se nejvíc těšil na Rudu z Ostravy. Měl jsem ho spíše za přehrávajícího šaška, ale po show, kterou předvedl v Reistně... no, fakt týpek.
Po větách na úvod od Jiřího Supa a Petry Caulfield čtení dětem spustila Klára Sedláčková pohádkou o slonu a mravenci. K zaujetí dětí ji posloužil její herecký um, módní návrhářka Gábina Páralová to už ale tak lehké neměla. Když viděla, jak jsou děti duchem nepřítomné, že až některé dokonce usínají, tak čtení přerušila s otázkou „Baví vás to vůbec?" Do toho ale vstoupil Ruda s tím, že pohádky přece někdy mají plnit funkci i jakýchsi literárních ukolébavek a Gábina tak z toho vyšla jako maminka, jejíž děti spánkovým deficitem jistě trpět nebudou.
Říká se, že děti neudrží pozornost déle než čtyři minuty. Možná si pamatujete, jak jste na prvním stupni v jedné vyučovací hodině několikrát měnili stanoviště (z lavice na koberec), cvičili, zpívali, ať už to byla hodina češtiny, matematiky nebo těsnopisu. Že toto pomůže v koncentraci je jasné ředitelce valtické mateřské školy Ivaně Maroušové. Než začala číst, pořádně děti protáhla a pak už opravdu nikdo neusnul.
Největší úspěch ale měli chlapi. Jiří Dědeček s jeho autorskou pohádkou o tom, jak se naučit říkat „r", to (jak by řekl Rytmus – slovenský rapper, pozn. aut.) zabil. Červená Karkurka, babička, co má verké oči, vrk a mysrivec. Tak to jsou hlavní aktéři oné pohádky. Na konec nám Ruda představil knížku od Michala Viewegha s titulem „Krátké pohádky pro unavené rodiče", kde je každá pohádka pouze na jednu stránku, protože je vědecky dokázané, že 96,8% dětí po té jedné stránce usne.
Už si ani nepamatuju akci, kde by v Galerii nebyla živá hudba. Spisovatel a písničkář Jiří Dědeček hodinu a půl četby proložil dvěma písněmi a Michal Kavalčík aka Ruda z Ostravy pak s obrovským zapojením publika zazpíval, zahrál a zapískal ten jeho song Happy Kurde (možná ho znáte ve verzi od Boba Marleyho, který to prý Rudovi ukradl, budiž mu země lehká). V tom se ukázalo, jak publikum dokážete rozhicovat, když je rozdělíte na dvě poloviny s tím, že ta, která na váš povel bude hlasitější, vyhraje něco velice hodnotného. Celé první patro galerie se tak otřásalo pískotem a ječením „a-ha!" a „žjo!"
Na další zastávku osvětového projektu „Celé Česko čte dětem" se po této nadmíru úspěšné akce nejspíše můžeme těšit opět za půl roku.
Filip Pluháček
Odkaz na fotogalerii
Dne 2. 6. v Galerii Reistna ve Valticích se četlo, hrálo, zpívalo a celkově smálo jménem nadace „Celé Česko čte dětem". Nejdříve Klára Sedláčková svým velmi milým projevem přečetla o „Slonu a mravencovi" od Daisy Mrázkové a všechny děti byly nažhavené na další pohádky. Po pohádce od pana Wericha „Královna Koloběžka", kterou dětem přečetla módní návrhářka Gábina Páralová, četla paní ředitelka MŠ Irena Maroušová, která děti dokázala rozhýbat malou rozcvičkou. Pan Jiří Dědeček, svým legendárním hudebním projevem oslovil nejen děti ale jeho píseň „Kuna ví", rozesmála všechny zúčastněné. Natož pak jeho pohádka „O trpaslíkovi", který neuměl říct „r". Celé čtení ..... zakončil Ruda z Ostravy, který rozezpíval i ty, kteří zpívat neumí a rozesmál i ty, kteří se mračí. Po celou dobu čtení prokazoval svůj talent bavit nejen dospělé ale také bavit i dětí. Vzdal poctu Michalu Vieweghovi a přečetl z jeho povídek pro unavené rodiče pohádku o tom, „Jak se tatínek zbláznil". Děti, které se čtení účastnily, odcházely s plnou náručí dárků, ale hlavně si odnášely veselé a zajímavé dojmy z celého programu.
Petra Caulfield, zakladatelka Literárního klubu při Galerii Reistna.
Dámy a pánové,
dovolte mi úvodem několik slov k další letošní výstavě. Valtická Galerie Reistna připravila pro milovníky umění další zajímavou výtvarnou pochoutku. Ve svých prostorách nyní presentuje práce představitele starší výtvarné generace, sochaře Františka Navrátila. Náš autor se narodil 19. dubna 1932 v Borkovanech. Vyučil se kamenosochařem a poté v poválečném období absolvoval prestižní Školu uměleckých řemesel ve Zlíně. Pražskou Akademii výtvarných umění vystudoval v letech 1954 -1960 u profesorů Vincence Makovského a Jana Laudy. Zde působil jako pomocník u profesora Makovského. Tito dvě výrazné postavy českého sochařství měly podstatný vliv na nasměrování jeho tvorby. K vlastnímu osobitému přínosu českému novodobému sochařství se František Navrátil / jak uvádí Jiří Hlušička/ však musel probojovat sám usilovnou tvůrčí prací v průběhu druhé poloviny minulého století. Krátce vyučoval sochařinu na brněnské Šuřce. Ale potřeba soustavné a aktivní sochařské tvorby ho záhy přivedla na volnou nohu. A pak se teprve mohl v plné míře věnovat realizaci společenských zakázek a vlastní volné tvorbě. Jeho rozsáhlé dílo zdobí nejen veřejná prostranství, ale je nedílnou součástí sbírkového fondu řady státních i soukromých galerií.
Posmrtná výstava tohoto významného moravského sochaře nám ukazuje vyvážený výběr z jeho bohaté a dlouholeté tvorby. Prostřednictvím vybraného souboru bronzových plastik a Navrátilových kreseb nám výstava přibližuje dnes již uzavřené dílo tohoto výrazného figuralisty Společným jmenovatelem jeho žánrově i výrazově široce pojatých bronzů je lyrická nota a zároveň i jejich komorní vyznění. Těžištěm jeho díla byl portrét člověka v jeho jedinečnosti . Lidská postava se stala jeho trvalým inspiračním zdrojem.
Vedle monumentálních realizací pro architekturu a výrazné portrétní tvorby je zde i velký soubor dívčích aktů, které mají své obdivovatele v širokém diváckém horizontu. Občas se stavím u svého přítele Karla, jehož obývák zdobí drobná sádrová skica jeho dcery. Kochám se. Spolu s kolekcí bronzových reliéfů jsou Navrátilovy komorní plastiky dokladem citlivé práce tohoto výrazného modeléra . I tichým vyzněním autorova kréda, že i v dnešní hektické době má realistická sochařská tvorba své opodstatnění. A že dokáže oslovit vnímavého diváka.
Samostatnou součástí v díle Františka Navrátila je rozsáhlý soubor jeho kreseb. Ty mu nebyly pouhým přípravným článkem v procesu práce na soše, nýbrž osobitým a svébytným vyjadřovacím prostředkem. Jiří Hlušička uvádí, že právě kresba „ mu umožnila spontánně zachytit prchavou představu snad ještě v podobě autentičtější než je tomu v plastice. Při poslední návštěvě v jeho borkovanském ateliéru jsem si tento fakt potvrdil.
Naše komorní valtická výstava nám nabízí poklidné a inspirativní zastavení v tomto deštivém počátku léta. A milou vzpomínku na tichý úsměv umělce, který rozdával i prostřednictvím svých soch.
PhDr Karel Křivánek
Odkaz na fotogalerii
Galerie Reistna ve Valticích otevřela nový prostor, který žije, tepe a dýchá uměním všeho druhu – působí na diváky skrze sochy, keramiku, obrazy, grafická díla, hudbu, setkání se zajímavými lidmi na besedách, výtvarné projekty všeho druhu. Nápady, které se začínají rodit, připomínají kvetoucí lotosový květ – jsou voňavé nadšením a svěžestí, odvahou a radostí. Proč mě napadá srovnání právě s lotosovým květem? Je symbolem znovuzrození, krásy, života, štěstí, čistoty a duchovnosti, symbolem harmonie. A proč právě tyto hodnoty neoslavit návštěvou galerie? Tato galerie je jiná, je propojující, sdílející, kontaktní, otevřená, je usměvavá a vlídná, zde je možné cítit se dobře, galerie otevřela prostory i jako příjemná kavárna.
O tom všem svědčí i projekty, které spolu souvisí. Autorská dílna, jejichž smysl spočívá v tom, že konkrétní umělec keramik v plně vybavené keramické dílně, které je součástí galerie, pracuje a tvoří společně v debatě s diváky i s náhodnými kolemjdoucími, kteří mohou sledovat umělce při tvorbě. Dochází tak ke spojení tvůrčí práce výtvarníka s námi ostatními, k obohacení, zastavení se, zamyšlení a přijetí nových zkušeností. Tato setkání mohou přinášet nová nevšední přátelství.
Jedni z prvních vlaštovek tohoto netradičního pojetí galerie byli studenti umělecké školy, kteří vytvořili projekt stavby experimentální pece, ve které provedli samotný výpal artefaktů, které si vytvořili v keramické dílně galerie.
V současné době se můžete v Galerii Reistna setkat osobně s umělci zvučných jmen jako jsou pan Jan Jánský a pan Andrej Knjaževič.
Jan Jánský, rodák z Třebíče, se inspiroval ve své tvorbě dávnými civilizacemi a prací řemeslníků 17. -19.století. Věnuje se řemeslu keramika-hrnčíře. Postupně proniká do tajů výroby kameniny a porcelánu, v pecích pálí dřevem. Výpaly dřevem si zvolil jako svůj hlavní řemeslný podpis. V jeho ateliéru najdeme, jak malé čajové soupravy, tak i velké interiérové a exteriérové objekty vytvářeny na hrnčířském kruhu s důrazem na kvalitní řemeslné zpracování. Tvoří v Brně, Dolních Kounicích a Valticích.
Další umělec Andrej Knjaževič se narodil se v roce 1982 v Běloruském městečku Ivěněc, jenž je střediskem keramické výroby s 500 letou tradicí. Keramice se věnuje od roku 1997. Jeho inspirace pramení z tvořivosti předků a současné umělecké tvorby. Pracuje s modelářskou a točířskou technikou s důrazem na kvalitní zpracování povrchů svých děl. Keramiku považuje jako jednu z věcí, která neuznává mezinárodní hranice, jazykové či žádné jiná omezení.
Těmito slovy by mohla být vyjádřena i koncepce a směřování Galerie Reistna ve Valticích – umění pro život a život pro umění.
Mgr. Jana Tichá
Odkaz na fotogalerii
Dne 7. června 2013 v Galerii Reistna se uskutečnil další z řady galerijních koncertů, tentokrát bylo představeno hudební seskupení KLARtet. Na klarinety zahráli hudebníci z moravsko-slovenského pomezí: Lenka Hornáčková, Barbora Sláčiková, Martin Adámek a Barbora Mikulášková. V netradičním aranžmá čtyř klarinetů jsme slyšeli např. skladby od A. Dvořáka, J. Bramse, G. Bizeta, S. Rachmaninova, G. Gershwina a dalších. Také jsme mohli poslechnout úvodní skladbu z filmů Forrest Gump či James Bond 007 nebo od Adely „Set Fire To The Rain". Vystoupení všechny přítomné velice nadchlo a snad taký snad přispělo k zamyšlení nad sebou a na chvíli zahnalo starosti všedního dne.
fotografie ©Rakovský Karel
Odkaz na fotogalerii
Dne 13. června 2013 proběhl koncert dechové formace ve stylu alternative-world music hudebního dua Deši. Lukáš Pilnaj (didgeridoo) a Eva Žižkovská (baritonsaxofon a klarinet) hraji spolu od roku 2009. Během své existence za sebou mají desítky vystoupení, a to i mimo ČR (Anglie, Polsko, Itálie, Slovensko). Lukáš Pilnaj vystupuje také sólově pod názvem D.I.D.G. Orcherstra, Eva Žižkovská hraje řadu let v Bigbandu Petra Svobody. Oba jsou také členy elektroakustického bandu Kuskusklan.
Oba nástroje jsou posazeny na nízké frekvenci. Nesou v sobě zadumanost a hloubku. Lukáš Pilnaj hraje na australské didgeridoo jako Evropan se zkušenostmi rytmu indických tabel. Nástroje si sám vyrábí. Eva Žižkovská hraje svým barytonovým tónem nápěvy neexistujících písní, kde tu a tam zazní cosi jako vzpomínky na jazz. A co posluchači: spojení dvou dechů funguje parádně!! Děkujeme za seznámení a přejeme vám radost z muziky a ze života.
fotografie ©Rakovský Karel
Odkaz na fotogalerii
Valtice – Vůbec první divadelní představení hostila o třetím červnovém víkendu Galerie Reistna Valtice. Na programu byla tragikomedie Královny v podání Divadelního souboru Svatopluk z Hodonína. Inscenace se v obou reprízách setkala s příznivými ohlasy z řad diváků i ansámblu souboru.
Autorská hra Královny byla situována do prostředí soukromého sanatoria, kde se setkaly tři ženy řešící své životní radosti i strasti. Postupně se tak odkrývaly jejich negativní a pozitivní vlastnosti a docházelo k řadě konfliktů a netradičních situací. I tak, ale představení nepostrádalo dnes tolik potřebný humor. V hlavních rolích se za režijního vedení Radima Blaško představily – Bohuna Mikulicová, Marie Bravená a Petra Kulčárová.
První výše jmenovaná herečka Galerii Reistna zhodnotila hraní ve Valticích: „Vyšlo to perfektně, zejména musím uznat, že tu máte skvělé publikum. Lidé výborně reagovali, šlo vidět, že jsou zkušenými divadelními diváky. Samotné komorní prostředí horního sálu galerie bylo jako stvořené pro náš divadelní kus. Navíc jsme rádi, že se díky hraní v Galerii Reistna naskytla možnost dalšího vystoupení a to v Charvátské Nové Vsi."
Kladné hodnocení zaznělo i z řad diváků a zejména divaček, což potvrzují slova Jany Blažkové z Valtic: „Představení se mi hodně líbilo. Bylo to prostě ze života, a myslím si, že podobné osudy, příběhy a situace si prožívá hodně lidí. I když ne přímo v nějakém sanatoriu, ale doma, či v práci. Celkově to byl super zážitek, a pokud se v galerii něco podobného bude konat znovu, jistě opět ráda přijdu."
fotografie ©Rakovský Karel
Odkaz na fotogalerii
Divadelní představení valtických pověstí sehráli v úterý 18. června žáci valtické základní školy v Galerii Reistna Valtice. I přes žhavé letní počasí se jej zúčastnili někteří rodiče a příbuzní mladých herců, ale zejména autorka knihy Valtické pověsti, paní Lada Rakovská. Její knihou se nechala inspirovat učitelka Kateřina Urbánková, která téma volně zpracovala, sepsala scénář, zajistila rekvizity a s dětmi hru nacvičila. „Na naší hře se podílelo šestnáct žáků ve věku od 11. do 15. let, kteří neváhali zkoušet a hrát dobrovolně a to i ve svém volném čase. Hlavním důvodem vytvoření tohoto projektu pak byly nedávné oslavy 820. let od první písemné zmínky o městu Valtice, kde jsme hráli poprvé. Nyní jsme využili laskavosti majitelů Galerie Reistna Valtice, rodiny Schneiderových, že nám umožnili sehrát kus ještě jednou pro paní Rakovskou a rodiče žáků," uvedla Kateřina Urbánková. Dodala, že záznam hry a fotografie z vystoupení v galerii mohou lidé shlédnout i na školním webu (www.zsvaltice.cz). Pro zajímavost můžeme dodat, že se nejspíš bude hrát ještě jednou v blízké budoucnosti a to v prostorách státního zámku Valtice.
fotografie © Rakovský Karel
Odkaz na fotogalerii
Příčná flétna zněla v pátek 21.6. po celý večer valtickou Galerií Reistna. Jazzman a učitel hudby Bohumil Kutnohorský zde pokřtil svou novou desku. Návštěvníkům zahrál skladby jazzového, ale i rockového žánru a to od legendární skupiny Jethro Tull.
„Bylo to prostě skvělé a jsem maximálně spokojený. Atmosféra byla velice příjemná, potěšilo mě výborné publikum. Šlo přímo vidět lidi jak hudbu přijali, což potvrzovala jejich spontánní odezva," sdělil těsně po koncertu Bohumil Kutnohorský, který se narodil v roce 1956 v Brně a s muzikou začal už v ranném mládí. Učil se hře na klavír, zobcovou flétnu a věnoval se zpěvu. Nakonec mu ale učarovala flétna příčná. Titul v oboru získal na brněnské JAMU. Podílel se na mnoha filmových, televizních, divadelních a rozhlasových projektech. Léta hrával například v orchestru Studio Brno a účastnil se mezinárodních soutěží. Nyní učí děti hře na flétnu, bicí nástroje a kytaru ve Valticích a v Mikulově a věnuje se oblíbenému jazzu.
Křest, jak slovo samotné napovídá, se pochopitelně neobešel bez kmotra křtícího valtickým šumivým vínem. Za Galerii Reistna Valtice se jím stal galerista Stanislav Schneider. Byl také potěšen z vydařené akce, kterou navštívily více než na tři desítky milců jazzu. „I přes celkem narychlo dohodnutý termín koncertu nás lidé navštívili a myslím si, že si odnesli výborný hudební zážitek. Osobně mám k dobré muzice a jazzu zvlášť, velmi pozitivní vztah. Jsem rád, že jsme Bohumilu Kutnohorskému mohli poskytnout náš prostor," zhodnotil hudební produkci galerista.
(jip)
fotografie ©Hasilová Renata
Odkaz na fotogalerii